Historie

Základní surovinou pro výrobu piva býval obyčejný pšeničný slad, lepší piva byla vařena z ječmenného sladu. Používalo se i různých druhů koření a pochopitelně i kvasnic. Při výrobě sladu se obilí nejdříve namočilo, pak se nechalo vzklíčit, potom se usušilo a poté mlelo. Chmel míval Trutnov z vlastních chmelnic a jeho pěstování dodnes připomíná označení jednoho ze tří trutnovských návrší „Chmelnice“. Podmínkou dobrého piva byla i voda, o níž však nebyla v horské krajině nouze. Jen v době nedostatku bývala používána voda z mlýnského náhonu, který protékal pivovarem, což ale zavdávalo příčinu ke stížnostem. Vlastní studnu měl pivovar až od roku 1857.

16.-19. století

V domácnostech sloužilo k vaření piva jednoduché zařízení. Posloužil k tomu kotel, troky na chlazení a potřebný počet beček a sudů. Obdobná zařízení, avšak větších rozměrů bývala i v prvních pivovarech, které si budovali v 16. století v Trutnově i zdejší právovárečníci. Ve městě se připomínají pivovary dva. Dolní pivovar před Střední branou v blízkosti dnešního pivovaru roku 1571. Druhý pivovar se nacházel ve Školní ulici v čísle popisném 151 (3), kam byl už roku 1550 zaveden městský vodovod. K základnímu vybavení pivovaru patřily měděné kotle a dřevěné kádě, stahované obručemi, někdy i řetězy. Dále pak k vybavení patřily široké stoky na chlazení a čištění piva. Po skončení várky si právovárečníci odváželi pivo do vlastních skladů, ve kterých pivo dokvášelo. Kvašení probíhalo většinou rychlým kvašením, neboť se počítalo i s rychlým odbytem várky. Ležák se dělal jen zřídka. Uskladnění piva bývalo spojeno s velkým rizikem, nejednou se zkazilo, zkyslo a pak se prodávalo zlevněné lidem nebo pro výkrm dobytka. Dny vaření a čepování piva byly pro každého právovárečného měšťana velkou událostí. Jeho dům se stával v ten čas středem pozornosti a společenského života města.

Veselo bývalo však i ve středověkých lázních, kde se rovněž pivo čepovalo stejně jako v trutnovských hospodách. V roce 1709 bylo v Trutnově 16 výčepů, v roce 1817 bylo 30 výčepů, v roce 1875 76 výčepů a v roce 1935 již 78 výčepů. Připomeňme si alespoň dva z nich. Hospoda „ U žíznivého krále “ před Dolní branou, kde se roku 1522, jak píše trutnovský kronikář, upil k smrti kantor Mikuláš a velký zájezdní hostinec z 19. století „ U zeleného stromu „ , naproti pivovaru v Horské ulici. Obliba piva byla nadmíru veliká. Marně se omezovalo předpisy, pokutami a tresty, marně se proti němu zbrojilo z kazatelny. Pilo se při každé příležitosti, při uzavírání obchodů, při přijímání do cechu, při různých setkáních a návštěvách, na svatbách, křtinách i pohřbech. Bohatí pili více z rozmařilosti a chudí z životní beznaděje. Pro pijáky jakoby se zastavil čas. Snad i proto už v 16. století vyzváněly do nočních trutnovských hospod dva zvony z horní věže, ohlašující konec popíjení. Kdo by po odzvonění nešel domů, propadl pokutě. Tomu, kdo se vícekrát provinil, hrozil zákaz chodit do hospod třeba na celý rok.

Trutnovské pivo přicházelo „ke cti“ bohužel i za válečných vpádů. V seznamech povinností, ukládaných nepřítelem městu, je pivo uváděno vždy za chlebem a masem. Tak roku 1758 za sedmileté války muselo město odevzdat všechny zásoby piva. V červenci roku 1866 zrekvírovalo pruské komando v trutnovském pivovaru 2522 věder a 800 sudů piva v hodnotě 16 512 zlatých. Ještě v 16. století, kdy měl Trutnov podle prvního sčítání z roku 1548 na 800 obyvatel, se vařilo pivo jednotlivě určeným pořadím, po domech. Takových právovárečných domů nacházejících se uvnitř hradeb bylo 149. Jejich počet se prakticky neměnil. Pořadové vaření piva bylo zrušeno v 19. století. Kdo chtěl vařit pivo, musel složit příslušný poplatek do „varné pokladny“. O zisk se pak dělili podle svých podílů všichni právovárečníci. Ti si také volili ke správě pokladny a k ochraně svých zájmů zvláštní výbor. Na přelomu 18. 19. století převzala majetek a inventář pivovaru právovárečná společnost měšťanů. Podíl na zisku se vyplácel ještě v roce 1944, jak svědčí záznam v pivovarské knize.

20. století

Před 400 lety, kdy se spojily roku 1582 trutnovští právovárečníci v měšťanský pivovar, začíná tradice trutnovského pivovarnictví. Jeho historii poznamenaly i četné požáry Trutnova, který 13 krát katastrofálně vyhořel. Tak hned následujícího roku po založení pivovaru roku 1583 zničil požár za tři hodiny celkem 180 domů. Požár vznikl v soukromé sladovně Tobiáše Freysena. Za své vzaly i trutnovské pivovary. Ještě hrůznější bylo postižení v roce 1861, kdy shořelo 281 objektů. Pivovar ve Školní ulici již obnoven nebyl a výroba piva se potom plně soustředila do pivovaru v Horské ulici. V roce 1880 byla postavena administrativní budova, která svému účelu sloužila plných 100 let. Počátky mechanizované výroby sahají do roku 1882. Do roku 1885 byla přestavěna a rozšířena sladovna, ve které bylo pět sladových humen o ploše 1 402 m ² a dva hvozdy, dva mechanizované výtahy. Zpracovávalo se tehdy 30 000 hl ječmene.

V roce 1900 měl již pivovar elektrické osvětlení, které sestávalo ze šesti obloukových lamp a 400 kusů žárovek. Na vodním náhonu vyráběla turbína o 46 KS elektrický proud. Byly zde tři parní stroje, dva parní kotle, dva varní kotle, dvě chladírny piva a ve sklepích bylo 382 sudů o obsahu 35 až 72 hektolitrů. Denně se vařily čtyři várky po 72 hektolitrech. V tomto roce tu vyrobilo 70 zaměstnanců 81 648 hektolitrů 11° piva. V roce 1920 byla dokončena další rekonstrukce sladovny a tím rozšířena její kapacita na 100 vagónů sladu. Další výstavba pivovaru spadá do roku 1929 až 1935. tehdy byla postavena nová čtyř-nádobová varna, rozšířeny prostory spilek a sklepů. V roce 1930 činil roční odbyt 70 000 hektolitrů piva. Bylo vybudováno čpavkové chlazení i výroba umělého ledu. Pivovar Trutnov měl sklady piva v Maršově, ve Špindlerově Mlýně, Vlčicích a Bernarticích. Taktéž měl ledové sklepy v Maršově, ve Špindlerově Mlýně, Žacléři, Svobodě nad Úpou, Vlčicích a v Libči. Touto výstavbou se počíná další významné období ve staleté historii trutnovského pivovarnictví.

Podložené údaje o výrobě a odbytu piva do roku 1938 jsou velmi kusé a neúplné. Výroba však nikdy nepřesáhla 100 000 hektolitrů za rok. V osvobozené vlasti byla v květnu 1945 ustanovena nad pivovarem národní správa a 1.1.1947 byl pivovar znárodněn. V následujících letech až do roku 1960 procházel trutnovský pivovar mnoha organizačními změnami spojenými se změnami názvu. V roce 1960 byl pivovar začleněn do národního podniku Východočeské pivovary v Hradci Králové. V těchto letech byla technologie pivovaru doplňována a obměňována především ze zařízení v republice rušených pivovarů. V roce 1951 bylo povoleno vaření 10°piva. Významně se začal zvyšovat odbyt lahvového piva a v souvislosti s tím byla rozšiřována stáčírna lahví, sklepy byly doplněny ocelovými tanky a vystavěny další oddělení spilky. Stáčírna sudů byla vybavena výkonnějším a modernějším zařízením. V roce 1962 trutnovský pivovar poprvé překročil hranici 100 000 hektolitrů za rok. Po požáru sladovny v Horské ulici v roce 1969 a dlouhé době bez významnější údržby vnějšího vzhledu čelil pivovar snahám města o jeho přestěhování mimo centrum Trutnova. Nakonec bylo rozhodnuto, že místo trutnovského pivovaru je v centru města na jeho historickém místě. Pivovar ale musel přenechat některé svoje pozemky pro výstavbu obchodních objektů v Horské ulici a zároveň dostal jiné plochy umožňující rozšíření výrobních prostorů. Růst výroby piva je podporován mnoha technologickými modernizacemi. Dřevěné sudy byly nahrazeny hliníkovými, dřevěné přepravky jsou vyměněny za plastové v roce 1972. Následovala výměna filtračního zařízení a výkonnějšího chladícího zařízení ve strojovně.

Od února 1974 pracoval v trutnovském pivovaru i budoucí prezident Václav Havel. Zaměstnán byl na pomocné práce, hlavně přikulování sudů, ale načerpal zde i inspiraci pro svoji budoucí divadelní hru, Audienci. I když zde působil jen krátce, celkem 9 měsíců, tak se nesmazatelně zapsal do historie pivovaru.

V letech 1980-1982 byly do sklepů instalovány nové tanky, a tak rozšířena jejich kapacita. V srpnu roku 1984 byla uvedena do provozu nová stáčírna lahví s výkonem 24 000 lahví za hodinu. V roce 1991 byly rekonstruovány varné kotle varny. Na přelomu let 1991-1992 došlo rozšíření spilky o nerezové oddělení. Roku 1993 byl uveden do provozu parovod a výměníková stanice místo parního kotle na uhlí. Od té doby pivovar nezatěžuje ovzduší v Trutnově. Od roku 1994 provozuje pivovar trutnovksá Krakonoš spol. s r.o.. Od března téhož roku funguje nová stáčírna sudů KEG a na podzim byla zavedena filtrace lahvového piva, která zajistila prodloužení jeho trvanlivosti.